V Itálii neplatíte za to, že smíte na dálnici, ale za to, kolik po ní ujedete. Mýto (pedaggio) na italské autostrádě se počítá z toho, kolik kilometrů jste skutečně ujeli, takže před hranicí nic nekupujete a nic nelepíte na čelní sklo. Místo toho si při vjezdu na dálnici vezmete lístek a při výjezdu ho odevzdáte u závory.
Síť provozuje pod dohledem italského ministerstva infrastruktury a dopravy zhruba dvacet koncesionářů, zdaleka největší z nich je Autostrade per l'Italia. Každý stanovuje vlastní sazbu za kilometr na úsecích, které spravuje. Za stejnou vzdálenost tak v různých částech země můžete zaplatit znatelně rozdílnou částku a jednotná celostátní cena neexistuje.
Celý systém v jednom odstavci
U vjezdové závory si vezměte lístek. Jeďte. U výjezdové závory lístek vložte do automatu a zaplaťte hotově, kartou nebo přes Telepass. Automat vynásobí ujeté kilometry sazbou pro vaši třídu vozidla, přičte malou státní přirážku a DPH a teprve výsledek zaokrouhlí na deset centů. Tři novější dálnice v Lombardii nemají závory vůbec a účtují vám jízdu až dodatečně.
Mýto v Itálii: jak se počítá a kolik stojí
Vzorec stanovuje meziresortní vyhláška a je všude stejný: ujeté kilometry krát jednotková sazba koncesionáře pro vaši třídu, plus státní přirážka ANAS a DPH; na deset centů se zaokrouhluje až konečná částka.
Dvě věci v tomto vzorci řidiče obvykle překvapí. Do účtovaných kilometrů se počítají i křižovatky, přivaděče a bezplatné úseky těsně před mýtnou stanicí a za ní, pokud je postavil koncesionář. Účtovaná vzdálenost proto může být delší, než kolik mezi dvěma sjezdy ukazuje mapa. Jednotková sazba navíc nezávisí jen na provozovateli, ale i na terénu: horské úseky vycházejí dráž než rovinaté. Rozdíly mezi provozovateli jsou přitom mnohem větší než rozdíl mezi horským a rovinatým pásmem u jednoho provozovatele. Provozovatel v Údolí Aosty účtuje přibližně 0,216 až 0,221 € za kilometr, tedy zhruba trojnásobek toho, co má Autostrade per l'Italia pro rovinaté úseky v roce 2026, kde sazba činí 0,07869 € za kilometr pro osobní auto.
Co rozhoduje o vaší mýtné třídě
Tady chybuje většina průvodců. Itálie dělí vozidla do pěti tříd a hranice mezi nimi závisí na počtu náprav.
| Třída | Co ji vymezuje | Typické vozidlo |
|---|---|---|
| A | Dvě nápravy, nejvýše 1,30 m měřeno u přední nápravy | Osobní auto, malá dodávka, motocykl |
| B | Dvě nápravy, více než 1,30 m u přední nápravy | Obytný vůz, vysoká dodávka, autobus |
| 3 | Tři nápravy | Auto s jednonápravovým karavanem |
| 4 | Čtyři nápravy | Auto s dvounápravovým karavanem |
| 5 | Pět a více náprav | Návěsové soupravy (tahač s návěsem) |
Výška vás stojí málo, drahý je přívěs
Příplatek třídy B oproti třídě A činí jen asi 2,3 %, protože provozovatelé účtují obě dvounápravové třídy téměř stejně. S přívěsem je to úplně jinak. Na trase Milano Sud – Roma Nord zaplatí v roce 2026 osobní auto 45,60 €, obytný vůz 46,60 €, auto s jednonápravovým karavanem 61,30 € a auto s dvounápravovým karavanem 93,10 €. Dvounápravový karavan vám mýto zdvojnásobí. Jestli jste někde četli, že hlavní past italského mýta je výška vozidla, je to přesně naopak.
Vyplatí se vědět i to, jak se hranice 1,30 m měří: rozhoduje výška vozidla měřená na svislici procházející přední nápravou, ne jeho celková výška ani nejvyšší bod střechy. Vozidlo, které je vzadu vysoké, ale nad přední nápravou nepřesahuje 1,30 m, zůstává ve třídě A. Jinde to bývá jinak. Na dánském mostě přes Velký Belt (Storebælt) se měří celková výška a délka a výslovně se do nich započítává střešní box, nosič kol i tažné zařízení. Provozovatelé v Chorvatsku vůbec neuvádějí, kde měří. Stejný střešní box tak každá ze tří zemí posuzuje jinak. Nepředpokládejte proto, že pravidla jedné země platí i jinde.
Brenner: hlavní brána na italské dálnice ze severu
Kdo do Itálie sjíždí z Německa nebo z Rakouska přes Brennerský průsmyk, pojede po italské straně hlavně po dálnici A22 (Autostrada del Brennero). Vede 314 km od Brennerského průsmyku do Modeny, má 24 mýtných stanic, 30 tunelů a výškový rozdíl 1 325 metrů. Mýto se na ní účtuje ve dvou pásmech: v alpské polovině horskou sazbou, na jihu sazbou pro rovinaté úseky.
| Třída | Horská sazba | Sazba pro rovinaté úseky |
|---|---|---|
| A (osobní auto) | 0,07592 €/km | 0,06412 €/km |
| B (obytný vůz, vysoká dodávka) | 0,07770 €/km | 0,06564 €/km |
| 3 (auto s jednonápravovým karavanem) | 0,10289 €/km | 0,08901 €/km |
| 4 (auto s dvounápravovým karavanem) | 0,15565 €/km | 0,13277 €/km |
To jsou sazby pro rok 2026 včetně DPH, platné od 1. ledna. Provozovatel zveřejňuje kilometrová pásma, ne ceny mezi jednotlivými stanicemi. Pro osobní auto na celé trase proto lze spolehlivě uvést jen rozpětí zhruba 20,13 až 23,84 €. Záleží na tom, jak velká část cesty připadne na horské pásmo. Kdo pro trasu Brenner–Modena uvádí jedno přesné číslo, hádá.
Na prvních 85 kilometrech A22 platí 110, ne 130
Podle dokumentu Carta dei servizi samotného koncesionáře platí od Brenneru po sjezd Bolzano Sud limit 110 km/h, a to v celém klesání z Alp, kde řidiči ze severu očekávají běžný italský dálniční limit. Limit 130 km/h platí až v úseku od sjezdu Bolzano Sud do Modeny. Zákonná tolerance měření je v Itálii 5 %, nejméně však 5 km/h. Postih na tomto úseku tedy hrozí od naměřených 116 km/h, ne až od 137. Těžká vozidla nad 7,5 t musí mezi sjezdy Chiusa a Bolzano Sud zpomalit na 60 km/h.
Ostatní italské rychlostní limity shrnuje náš anglický článek o rychlostních limitech v Itálii.
Jak zaplatit mýto u závory
Pruhy na výjezdové mýtnici se liší barvou. Vjezd do nesprávného pruhu je nejčastější drobná chyba zahraničních řidičů.
Bílé nebo modré pruhy: hotovost a karty
Jde o běžné pruhy. Nejprve vložte vjezdový lístek, potom zaplaťte hotově nebo kartou. Modré pruhy jsou tradičně označené nápisem Viacard a platí se v nich kartou.
Žluté pruhy s písmenem T: jen Telepass
Jsou určené pro elektronickou palubní jednotku. Když do takového pruhu vjedete bez Telepassu, závora se neotevře a budete muset tlačítkem interkomu u stojanu přivolat obsluhu. Telepass se sjednává jako služba s vlastním účtem a je určený místním a pravidelným uživatelům. Turista, který do Itálie jede jednou, ho nepotřebuje, protože na každé mýtnici může zaplatit i běžným způsobem.
Nemůžete zaplatit? Z pruhu se i tak dostanete
V pruhu požádejte o Rapporto di Mancato Pagamento. Ten zaznamená nezaplacené mýto a umožní vám ho uhradit dodatečně, do 15 dnů bez přirážky. Je to postup určený přesně pro odmítnutou kartu nebo prázdnou peněženku a s projetím závory nemá nic společného.
Tři novější dálnice v Lombardii, A36, A59 a A60, nemají závory vůbec. Kamery na nich snímají registrační značku a mýto se platí dodatečně. Mýto je nutné uhradit ve stanovené lhůtě; když ji zmeškáte, z drobné částky se stane pokuta. Pokud po nich pojedete, zaplaťte ještě týž den. Žádná závora vám to nepřipomene.
Ztratili jste lístek? Účtuje se od nejvzdálenějšího vjezdu, ale skutečný vjezd můžete doložit
Podle italského zákona o silničním provozu zaplatí řidič bez platného vjezdového dokladu mýto od nejvzdálenější vjezdové stanice pro svou třídu vozidla. Zákon mu ale zároveň výslovně přiznává právo prokázat, kde na dálnici skutečně najel. Nejvyšší částka je tedy jen výchozí, ne konečná. Řidič a vlastník vozidla navíc ručí společně a nerozdílně, a právě proto si vás půjčovna vždycky najde.
Úmyslné projetí závory je něco jiného než nezaplacení. Kdo se placení mýta jakýmkoli způsobem úmyslně vyhne, riskuje pokutu 430 až 1 731 €. Běžné nezaplacené mýto je naproti tomu jen občanskoprávní dluh a vyřeší ho výše popsaný záznam o nezaplacení.
Kdo je od italských silničních poplatků osvobozen?
Téměř nikdo. Pro návštěvníky neplatí prakticky žádné výjimky. Pro běžné řidiče osobních vozidel neexistuje žádné obecné osvobození od mýta na autostrádách: žádná sleva pro elektromobily, žádná výjimka pro turisty a nic, co by záviselo na státní příslušnosti. Výjimky existují jen ve městech, ne na dálnicích.
Milán, Area C: elektromobily a hybridy s emisemi do 100 g CO₂/km vjíždějí zdarma
Zóny ZTL: rezidenti a držitelé povolení a také hosté, které zaregistroval hotel
Zahraniční značky, auta z půjčovny ani návštěvníci žádnou výjimku nemají
Jak přesně funguje registrace přes hotel, se vyplatí vědět, protože se často popisuje špatně. Mnoho hotelů uvnitř ZTL může nahlásit registrační značku hosta na radnici, ale tato registrace musí proběhnout před vjezdem nebo bezprostředně po něm. Samotné potvrzení rezervace před pokutou nechrání. Kdo tvrdí opak, vystavuje vás pokutě, proti které se odvoláním neubráníte.
Alpské tunely se platí zvlášť
Tunely skrz Alpy nejsou součástí mýta na autostrádě a nekryje je žádný poplatek, který jste už zaplatili. Průjezd jimi je přitom jednoznačně nejdražší silniční poplatek na cestě ze severu Evropy do Itálie, výrazně dražší než kterákoli dálniční známka na trase. Řidiče, kteří počítali jen s dálnicí, pravidelně zaskočí.
| Přejezd | Osobní auto 2026, italská strana |
|---|---|
| Mont Blanc, Courmayeur–Chamonix | 56,40 € jedním směrem, 70,40 € zpáteční |
| Fréjus, Bardonecchia–Modane | 56,40 € jedním směrem, 70,40 € zpáteční |
Oba tunely stojí přesně stejně. Důležitější než samotná cena jsou ale tři další věci:
Cena závisí na tom, na které straně platíte
Cenu bez DPH stanovuje společná francouzsko-italská komise, italská DPH je ale 22 % a francouzská 20 %. V Courmayeuru proto za jednosměrnou jízdu osobním autem zaplatíte asi o 0,90 € víc než v Chamonix, za zpáteční o 1,20 € víc.
Zpáteční lístek znamená 75% slevu na cestu zpět
Dva jednosměrné lístky stojí 112,80 €, zpáteční 70,40 €, tedy úspora 42,40 €. Lístek platí pro lehká vozidla 7 dní a zpátky musíte projet nejpozději do 23.59 sedmého dne od vydání; pro těžká vozidla platí 15 dní.
Karty na více průjezdů srazí cenu o dvě třetiny
Mont Blanc prodává 10 průjezdů za 176,00 €, tedy 17,60 € za jeden průjezd, a 20 průjezdů za 246,40 €, tedy 12,32 € za průjezd, s platností 24 měsíců a v obou směrech. Fréjus prodává 8 průjezdů za 177,40 € a 20 za 323,80 €. Od čtvrtého průjezdu vyjde karta levněji než jednotlivé lístky a právě tady ušetříte nejvíc z celé trasy, a přitom o tom skoro nikdo nepíše.
Než se na tunel spolehnete, zkontrolujte kalendář uzavírek
Mont Blanc i Fréjus mají během roku 2026 plánované noční uzavírky a období, kdy se jezdí jedním tubusem střídavě. Mont Blanc navíc nepřijímá Telepass, takže tam musíte zastavit a zaplatit, i když Telepass máte. Než naplánujete noční přejezd, vždy si ověřte aktuální kalendář provozovatele.
ZTL: zóny, které stojí víc než dálnice
Nejvíc nečekaných výdajů vám v Itálii nejspíš způsobí městské zóny, které s dálnicí nemají nic společného. V italských městech platí dva odlišné režimy. Návštěvníci si je neustále pletou, přestože každý z nich vychází z jiného článku zákona o silničním provozu a za každý hrozí jiná pokuta.
Vjezd do historického centra omezený časem a povolením. Nic se tu nekupuje: bez povolení nesmíte ve vyznačených hodinách vjet. Kamery u vjezdů čtou každou značku a každý zaznamenaný vjezd znamená samostatnou pokutu 83 až 332 €. ZTL má v historickém centru téměř každé italské město a časy omezení se liší podle města i dne.
Milánská Area B a římská Fascia Verde omezují vozidla podle emisní třídy Euro, ne podle povolení. Porušení stojí 168 až 678 €, zhruba dvojnásobek pokuty v ZTL, a opakované porušení do dvou let znamená pozastavení řidičského oprávnění na 15 až 30 dní. Řidičské oprávnění vám tak mohou pozastavit jen v emisní zóně, ne v ZTL.
Za vjezd do historického centra se platí 7,50 € denně; elektromobily a hybridy s emisemi do 100 g CO₂/km mají vjezd zdarma. Protože jde o poplatek, má i nedoplatek vlastní odstupňované pravidlo.
Pravidlo pro nedoplatek v zóně Area C je nečekaně shovívavé a vyplatí se ho znát: pokud zaplacenou dobu překročíte nejvýše o 10 %, nehrozí žádná sankce; mezi 10 a 50 % se sankce snižuje na polovinu; nad 50 % platíte plnou sankci a navíc přirážku ve výši nezaplaceného poplatku. Pokud nezaplatíte vůbec, dostanete sankci a k ní celodenní poplatek za každých 24 hodin, po které porušení trvá.
Zahraniční značky kamery přečtou a pokuta může přijít i po mnoha měsících
Kamery čtou zahraniční značky bez potíží a pokuty se posílají do zahraničí, mnohdy až po mnoha měsících a často prostřednictvím vymáhací agentury, která si připočte vlastní poplatky. Takové zpoždění je legální: úřady mají na doručení osobě s bydlištěm v zahraničí 360 dní. Půjčovny pokutu přeúčtují s administrativním poplatkem, a protože ručí společně s řidičem, najdou si vás vždycky. V Miláně zaregistrujte auto se zahraniční značkou předem na oficiálním portálu pro zóny Area B a C. Pokud ho systém nerozpozná, může i vjezd auta, které jinak všechny podmínky splňuje, vyhodnotit jako přestupek.
Dálniční známka Itálie: existuje vůbec?
Ne. Itálie ji nikdy neměla a žádný web vám ji prodat nemůže. Zmatek je pochopitelný: Itálie sousedí se Švýcarskem a Rakouskem, kde se dálniční známky používají, a kdo těmito zeměmi projíždí, logicky čeká, že známku bude mít i Itálie. Nemá: účtuje skutečně ujetou vzdálenost, a proto se částka počítá až u závory, ne předem.
Pokud jedete do Itálie přes Alpy, dálniční známky potřebujete pro země, kterými projíždíte, ne pro Itálii samotnou. Z Česka to nejčastěji znamená Rakousko, vlastní systém má také Slovinsko a cesta přes Švýcarsko vyžaduje roční dálniční známku. Cestou ze střední Evropy tak možná koupíte dvě nebo tři dálniční známky, než dojedete k italské závoře, kde si prostě vezmete lístek. Jak do sebe jednotlivé systémy zapadají, vysvětluje náš průvodce dálničními známkami.
Časté dotazy
Jak funguje mýto v Itálii?
Podle vzdálenosti. Při vjezdu na autostrádu si vezmete lístek a u výjezdové závory systém vynásobí ujeté kilometry sazbou pro vaši třídu vozidla, přičte státní přirážku a DPH a výslednou částku zaokrouhlí na deset centů. Žádná dálniční známka ani paušální poplatek neexistuje.
Jak zaplatit mýto v Itálii?
U výjezdové závory: hotově nebo kartou v bílých a modrých pruzích, nebo palubní jednotkou Telepass ve žlutých pruzích označených písmenem T. Do žlutého pruhu bez Telepassu nevjíždějte. Pokud nemůžete zaplatit, požádejte o záznam o nezaplacení a vyrovnejte dluh do 15 dnů bez přirážky.
Kolik stojí mýto v Itálii?
Záleží zcela na trase, provozovateli a vaší třídě. Pro představu: na trase Milano Sud – Roma Nord zaplatí osobní auto v roce 2026 45,60 €, zatímco stejná cesta s dvounápravovým karavanem stojí 93,10 €. Sazba Autostrade per l'Italia pro rovinaté úseky činí u osobního auta asi 0,079 € za kilometr a někteří provozovatelé horských úseků, například v Údolí Aosty, účtují až trojnásobek.
Jak si spočítat mýto v Itálii? Existuje kalkulačka?
Koncesionáři mají na webu kalkulačky tras a přesnou částku jinde nezjistíte, protože se platí za ujetou vzdálenost: záleží na konkrétních sjezdech a na tom, komu patří úseky mezi nimi. Každá částka uvedená bez konkrétní trasy je jen orientační, a to platí i pro údaje na této stránce.
Jak platit mýto v Itálii autem z půjčovny?
Stejně jako vlastním autem: vezměte si lístek a zaplaťte u závory. Auta z půjčovny standardně Telepass nemají, takže si to ověřte, než začnete počítat se žlutými pruhy. Všechny nedoplatky včetně pokut za ZTL dostane půjčovna a strhne vám je z karty i s administrativním poplatkem.
Co když ztratím mýtný lístek?
Zaplatíte mýto jako od nejvzdálenější vjezdové stanice pro svou třídu vozidla, tedy nejvyšší možnou částku pro daný výjezd. Italský zákon o silničním provozu vám ale výslovně dává právo prokázat, kde jste skutečně vjeli, takže jde o výchozí, ne konečnou částku. Řekněte to u závory, místo abyste mlčky zaplatili.
Změní střešní box mýtnou třídu?
Jen pokud kvůli němu vozidlo přesáhne 1,30 m měřeno na svislici přes přední nápravu, což u většiny aut nenastane, protože box leží za touto čarou. Rozdíl je navíc malý, zhruba 2,3 %. Účet skutečně změní až přívěs, protože přidává nápravy.
Telepass v Itálii: potřebuji ho jako turista?
Ne. Každá mýtnice přijímá hotovost i karty a Telepass se sjednává jako služba s vlastním účtem a počítá s místními a pravidelnými uživateli. Ušetří vám čekání ve frontě, ne peníze, a při krátké návštěvě se ho nevyplatí sjednávat.
Jsou v Itálii placené všechny dálnice?
Ne. Autostrády provozované koncesionáři jsou zpoplatněné, státní silnice ve správě ANAS jsou ale zdarma a některé úseky autostrád se neplatí vůbec. Tři lombardské dálnice, A36, A59 a A60, jsou zpoplatněné, ale bez závor, takže vám jízdu vyúčtují až po cestě, ne na mýtnici.
Dá se v Itálii mýtu vyhnout?
Ano, když pojedete po bezplatné síti státních silnic, která pokrývá celou zemi. Je pomalejší a vede přes obce, takže úspora je skutečná, ale zaplatíte ji časem. Nastavení navigace „vyhnout se placeným úsekům“ funguje, občas vás ale pošle přes ZTL, a to je mnohem dražší chyba než mýto, kterému jste se vyhnuli.
Kde koupit dálniční známku do Itálie?
Nikde. Itálie ji nikdy neměla. Mýto se platí u závor podle kilometrů. Pokud vám někdo radil koupit italskou dálniční známku, radil špatně: takový produkt neexistuje. Dálniční známky ale mají Švýcarsko, Rakousko a Slovinsko, přes které vedou trasy do Itálie, a odtud ten zmatek pramení.
Co je ZTL a jaká za ni hrozí pokuta?
Zona a traffico limitato je zóna s omezeným vjezdem, kterou hlídají kamery. Je ve většině italských historických center a ve vyznačených hodinách do ní smějí jen držitelé povolení. Každý zaznamenaný vjezd stojí 83 až 332 €. Jiná pravidla mají emisní zóny, třeba milánská Area B nebo římská Fascia Verde. Omezují vjezd podle emisní třídy Euro a pokuta v nich je vyšší: 168 až 678 €.
Kolik stojí alpské tunely?
Mont Blanc i Fréjus účtují na italské straně v roce 2026 osobnímu autu 56,40 € jedním směrem a 70,40 € za zpáteční jízdu. Zpáteční lístek platí pro lehká vozidla 7 dní. Pokud tunelem projedete aspoň čtyřikrát, karty na více průjezdů srazí cenu za Mont Blanc na 17,60 €, nebo dokonce na 12,32 € za průjezd.
Dojde mi pokuta z Itálie opravdu až do Česka?
Ano, a zpoždění je normální. Úřady mají na doručení osobě s bydlištěm v zahraničí 360 dní. Oznámení, které přijde až měsíce po cestě, proto samo o sobě neznamená podvod. Kamery zahraniční značky přečtou bez potíží a vymáhací agentury si běžně připočítávají vlastní poplatky.
